Produkty

Tenote
Dynamická lanaStatická lanaPříslušenství
  • Úvod
  • Blog
  • Život pro lezce v karanténě není žádná prdel aneb jak z toho nezešílet

Život pro lezce v karanténě není žádná prdel aneb jak z toho nezešílet

18.5.2020

Siurana, Španělsko

Zrovna jsem odjel do Ospu za lezením a dva dny na to vyhlásila vláda stav nouzi a uzavření hranic. Dlouho jsem váhal, zda se vrátit ještě předtím než to úplně zavřou, ale uvědomil jsem si, že tady v Ospu by to bylo úplně stejný jako u nás. Takže jsem se nakonec rozhodl zůstat na neurčito. Navíc jsem měl rozlezený projekt a vypadalo to, že bych ho mohl vylézt. Lezec udělá cokoliv, jen aby to vylezl. Nakonec po týdnu lezení jsme se rozhodli, že se vrátíme zpátky domů. Projekt nakonec zůstal nepřelezený ale to už tak bývá. Někdy se daří a někdy ne. O to více je větší motivace se vrátit.

Příprava v hlavě

Po příjezdu domů mě čekalo peklo. Žádné vycházení, žádné lezení, žádná práce prostě nic. Právě nastala 14 denní karanténa. Nikdy jsem nebyl takto dlouho zavřený doma. Říkal jsem si: „Co budu dělat“ ? Dořeším si resty do školy, do práce, udělám si úklid pokoje a rozkoukám nějaký seriál. Jenomže lezení je pro mě obrovská droga. Jsem na něm plně závislý a žiju celou svou duší pro něj. Uvědomil jsem si, že pokud nebudu lézt a trénovat, nebudu dost silný, abych poté co mi vyprší karanténa, mohl jet do skal zkoušet rozdělané projekty. Takže jsem si sedl ke stolu, vzal si papír a tužku a začal si čmárat na papír tréninkový plán. A jak takový tréninkový plán Denise vypadá? Tak pojďme na to!

Kotelna, Brno

Bydlím v centru Brna v bytě 2+1 společně se silákama jako Štěpán Volf, Jakub Konečný a Michal Žůrek. Řekl bych, že je to spíše 3+1, protože je velkej. Ale má jeden háček. Nemá stěnu, kde bych mohl trénovat. Na tréninky dojíždím na Kotelnu a na Hangár, kde se mohu vyřádit, jak chci a pořádně se zničit! Ale doma žádná stěna není. Máme pouze TRX, balknu beastmaker 1000, několik vypečených kousků od Amuerte včetně různých deskových lišt, válců a různých dalších mučících věcí a v neposlední řadě závaží. A to mega hodně závaží ale o tom si povíme za chvíli.

Kotelna, Brno

Takže nastal čas otevřít lezeckou skříň na chodbě a oprášit všechny věci co by šly použít na trénink. A panečku, nebylo jich málo. Našli jsme tolik věcí, že jsem nevěděl, že je stále mám.  Jednalo se o různé přenosné balkny, válce, lišty, smyčky a další věcí. A co to závaží jak už jsem zmínil? Vlastním jednu zátěžovou vestu o hmotnosti 10kg a jeden kettlebell taktéž 10kg. Celkem 20kg ale to je málo. Takže jsme vzali lezecké batohy, vyházeli z nich všechny věci včetně zapomenutých odpadků.  Alespoň jsme si v nich konečně udělali pořádek.  A nastala otázka. Čím je naplníme? Písek nemáme, pet láhve taky ne ale za to lahváčů, těch máme mraky. Zlatý lahváče od Bernarda co mají uzavíratelný vršek! Naplnili jsme je vodou a naházeli do batohu. Rázem jsme měli nových 100kg závaží. To už by šlo. Teď už zbývá si jen vzít mágo, stopky, reprák na hudbu a masochismus může začít.

Tréning doma

Tak kdy už konečně začnu povídat o tom tréninku? No jo, už jdu na to! Celý týden jsem měl rozdělený na několik fází a každá fáze byla zaměřena na jiný druh cvičení. Vždy jsem trénoval 3 dny v kuse a jeden den rest a takto stále dokola. Během těch třech dní jsem málem vždycky umřel. Lézt tři dny v kuse je pro mě v pohodě ale viset či shybovat je už pořádný oříšek.

Cvičení

První den mě čekal trojfázový trenal. Jako první fázi jsem měl silový visy na lištách. Hodil jsem na sebe závaží, protože nejmenší lištu co máme je 1cm a jak se ukázalo, bylo to madlo. Visel jsem vždy 3-8s s 3 minutovým restem. Celkem takto 20 visů a střídal jsem jak malé, střední či velké lišty nebo obliny. Samozřejmě jsem i visel pouze na jedné ruce, což je moje velká slabina. Tato fáze mi zabrala hodinu makání. Následoval 5 hodinový rest a po něm druhá fáze, která byla zaměřena na posilování s TRX. Opět hodinová makačka bez odpočinku. A jako třetí fázi jsem měl kompenzační cvičení zakončené válcováním na blackrollu.

Tréning v kuchyni

Druhý den byl opět ve znamení trojfázu. První fáze byla vytrvalostní. Určil jsem si 5 lišt, na kterých budu viset dlouhé vytrvalostní visy. Visy probíhali od 30s až po 70 sekundové. Odpočinek byl o 10s méně než samotný vis. Tento druh cvičení mám nejméně rád a vyloženě ho nesnáším, protože bolí ze všeho nejvíce.  Ale pokud se chce člověk zlepšit, musí pro to udělat maximum. Nikdy jsem se z toho nepoblel takže doporučuji každému.  Druhá fáze byla opět posilovací v rámci TRX a třetí rovněž zaměřena na kompenzaci.

Pojď!Pojď!

Třetí den byl více ve znamení lezení. První fáze shyby na lištách. Takže 30kg hodit na sebe a jedeme bomby! Maximální shyby co to jde, že vám málem mozek vyleze z hlavy ven. Obyčejné shyby byly doprovázeny i jednoručními shyby. Celý peklo trvalo hodinu. Následovala pauza a odpoledne se šlo na silovovytrvalostní visy. Nejdříve jsem si vymyslel kolečko na balkně, kde jsem samozřejmě nepoužíval nohy a jen shyboval. Bylo to takové napodobení campusu. Poté jsem dělal různé dynamické cvičení rovněž na imitaci kampusu a celé jsem to zakončil visama, kde visíte 10s a 10s rest. Visíte tak dlouho, dokud neklesnete pod 3s. U mě se to odehrávalo vždy okolo 10 minut na 1cm liště a 8 minut na oblině. Třetí fázi jsem neměl, jinak bych už jedl jen brčkem.

Kuchyně část 2

No, a když přišel konečně slíbenej rest, tak vždy jsem si dal hodinu cvičení na TRX. Ještě bych šel běhat ven, ale tam jsem nesměl, tak občas jsem běhal na místě nebo dřepoval. Protože když jsem zrovna necvičil, pracoval jsem na počítači, a když furt jen sedíte tak vám nohy slábnou a já cítíl, že nemohu vůbec ani chodit.  Druhý den po dřepovacím tréninku jsem všeho litoval, protože jsem chodit nemohl už vůbec! Natož si sednout na záchod. Takovou bolest ve stehnech jsem ještě neměl.

Přesun do haly

Po 10 dnech bez lezení přišel absťák. Na bytě máme docela dost pěkných hran a všech možných koutů, že jsme si začínali vymýšlet bouldery. Pár jich už má přelez, ale několik stále čeká. Bouldermatky byly rozesetý všude a jen se po večerech, když nebylo co dělat, dělali prvovýstupy.

Soustředění

Konečně mi skončila karantéééna! Je čas obout znovu lezečky a vyrazit ven. Jelikož jsou hranice stále zavřený, nezbývá nic jiného než lézt tady u nás. Nejblíže to mám do Moravského krasu, kde už jezdím od samotného začátku. První dva dny jsem strávil v Rudicích, kde je plno lehčích cest a tak je to nejlepší na rozlezení. Čekal jsem, že výkony nebudou bůh ví jaké, ale až tak jsem byl na tom blbě, že mi to hlava nebere. Lezl jsem křečovitě, nohy dával jak mamlas mimo stupy a hrozně mi natékalo. A kolmáče? No tak to byla největší bolest v lýtkách. Vylezl jsem si s vykulenýma očima jednu 9- a byl jsem na hadry. I když jsem dřel a visel, tělo bylo slabé až na prsty. Ty byly jako beton. Lišta se stala madlem, ale fix se stal katastrofou. Nalezl jsem do cesty zvané Sámová cesta 10-. Jedná se o krátkou velice boulderovou cestu po malých chytech. Pro vyšší lidi procházka, pro mě nehorázný peklo! Ale moc mě to bavilo, i když jsem čekal, že to bude lepší.

Rudice

Po nějakých výjezdech jsem byl už přelištovaný, že jsem potřeboval změnu a tak jsem vyrazil na Krkavku. Nikdy jsem zde nebyl a vždy se chtěl tady podívat. Právě nastala doba jí otestovat. Dlouhý táhlý převis a v něm plno těžkých cest zejména v desátem stupni. Byl jsem jak malé děcko na hřišti. Chtěl jsem vylézt všechno a to hned. Různé kombinace, co kříží cesty cik cak mě doslova uchvátily. Natolik mi to tady sedlo, až jsem byl milé překvapen. Povedlo se mi přelézt několik krásných cest na minimum pokusů. Úplně jsem byl tak unešený, že jsem nevěřil svým vlastním očím. Kdo tam byl jistě řekne, že to není hezké lezení v nepěkné skále, ale mě se to moc líbí. Přesně můj style lezení vytrvalostní, kde jen utíkáte a snažíte se nespadnout na laktát. Za mě mega supr čupr oblast kde se jistě rád budu vracet.

Holštejn, Glutaman 8c

Cítil jsem se už docela rozlezený a tak byl konečně čas se vrátit zpátky do Krasu. Vyhlídl jsem si cestu Glutaman 8c. Dříve byla klasifikována jako 8b+, ale po vylomení klíčového chytu cesta ztěžkla až na 8c. Je to můj antistyle lezení, který mi vůbec nešel. Cesta začne lehčím lezení po větších chytech, ale daleko od sebe. Doleze se to dvou dírek ve spárce, které jsou furt mokré a nedají se zalomit na lištu. A můj otevřený úchop je jako noční můra. Vůbec mi nejde. Asi dva dny jsem hledal správnou betu jak klíčový boulder vymyslet a nakonec jsem vymyslel mocný kříž, který vás vystřelí až na měsíc. Po tomhle místě následují Sharmovy pumpy do dvou kostek, kde se dá lehce odpočinout a konec je lištozní nářez, který není vůbec lehký. Ale lišty mi jdou a věděl jsem, že když udělám klíčový boulder, tak už nespadnu. První ostré pokusy byly spíše jako divadlo. Něco jsem naznačil a spadl. Chvíli jsem si říkal, jestli jsem to vůbec schopný vylézt. A když se dostanu do takový situace, je nejlepší se pořádně nasrat. A když už jsem, tak mám najednou tolik síly, že mohu rozdávat. Podnětů k tomu bylo dost a tak síly najednou bylo mraky.

Holštejn, Glutaman 8c

Když mi Kuba řekl, že to nevylezu a zasmál se, bylo rozhodnuto. Stal se ze mě ze sekundy na sekundu zlobivý Hulk, který si obul lezečky a šel to vylézt. A ano! Hulk to vylezl! Tak jsem se vysmál Kubovi nazpátek a byli jsme si kvit. Vylézt 8c v Krase je pro mě něco úžasného. Když jsem chodil jako malý kluk pod touto cestou, tak jsem jenom žasl jaký je to nářez. O deset let později tento nářez si zapisuji do deníčku, což je pro mě něco úžasného. Kras se stal mou domovskou oblastí, kde mi to nikdy předtím nešlo ale teď, když ji mám 40 minut od baráku a mohu tam jezdit kdykoliv kdy se mi zachce, tak je to rázem jiný a plně si mohu užívat lezení, které mi najednou jde.

Holštejn, Glutaman 8c

Myslel jsem, že stihnu se ještě pochlubit v tomto článku přelezem Bruce Lee 8b+, ale v cestě lámu chyty o sto šest a přelez se mi stále nepodařil. Holt karanténa vypěstovala moc síly a pak to tak vypadá. Na stěně jsem nebyl více jak měsíc a v Krase jsem pořád. Vždy dva dny a pak rest a stále dokola. Docela jsem si už zvykl a nechce se mi vracet zpátky na překližku. Ale cítím se už natolik unavený a bez síly, že budu muset. Trénink je nezbytný k tomu, abych opět mohl řádit venku. Takže chvilku zase překližka a za chvíli se Kras zase bude otřásat.

Holštejn, Glutaman 8c

Napadla mě jedna otázka. Pomohla mi karanténa k něčemu v lezení? Musím říci, že jo i ne. Jako plusy bych zde uvedl, že jsem dohnal resty, které jsem odkládal dál a dál, změnila mi pohled na určité věci, které jsem přehlížel a neuvědomoval si je, proč je dělám či nedělám, odpočinul si od lezení a trénoval jinak než obvykle, což mi hodně pomohlo hlavně v síle v prstech, trávil jsem čas počas karantený jinak než obvykle a vyšel jsem z bubliny, která byla kolem mě obklopena a pochopil, že už ji znova zažít nechci. Spoustu věci se změnilo a měl jsem více času sám na sebe. Začal jsem přemýšlet jinak nad určitými věcmi a nakonec jsem rád, že ten čas jsem využil i jinak než obvykle.

Holštejn, Glutaman 8c

Jako negativum vnímám nejvíce abstinence lezení, zapařenou hubu od roušky, na vrtačky které používám na stavění se mi prášilo, musel jsem více uklízet, strava nebyla vůbec dokonala, takže o nějaké to kilo jsem silnější, možná to bude gravitací.

Doma

Vždycky říkám, že i to zlé je k něčemu dobré. Takže hlavu vzhůru lidi a jedeme dál. Nějaká korona nás přece nezastaví! Všem vám přeji plno úspěchu jak už v lezení, tak i v životě a mýjte si ruce. :) Korunek v prasátku mám už dost a další už se tam nevleze :)

Denis pro své projekty nejraději používá nejlehčí singl lano Master 8.6

Hodnocení:

Hodnotit může pouze přihlášený uživatel.
Tento článek zatím nebyl hodnocen.

Komentáře (0)

U tohoto článku není žádný komentář.

Komentáře může vkládat pouze přihlášený uživatel.

© ARSYLINE 2020
Upozornění
Zavřít
Hodnocení

Vaše hodnocení bylo úspěšně uloženo.

Zavřít
Přihlášení

Odesláním formuláře souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů.

Zavřít