No a jaký osud nám letos naservírovalo naše "Géčko Gasherbrumské"? Tak to si úmyslně nechám pro vás jako sladký bonbónek až do závěrečného vyprávění v páté části zápisníku Expedice Wild Challenge s názvem "NEBEZKÁ PAST", který právě dopisuji. Že nuda nebude, to si rozhodně pište.
Jen lehce nadzvednu zpod pokličky kuchařova dramatu…
Po dvou dnech tvrdého lezení, které čítalo denně v průměru patnáct hodin nelidské dřiny, vše běželo jako po drátkách. Za ten čas jsme se s Tomem katapultovali od ledovce vzhůru 1800 metrů až k závěrečným vrcholovým partiím. Chyběl ještě jeden den lezení než bychom se převalili přes vrchol na protilehlou stranu do klasické výstupové trasy a následně jí pak seběhli dolů. Tak zněla mimochodem i rozvaha celého výstupu. Připomínám, že se jednalo o první dva "!""šťastné" dny z následující dlouhé řady těch děsivých, které postupně začaly přibývat jak máku.
Ovšem pak přišlo peklo na zemi a následujících 192 hodin boje v zóně, kde kraluje již jen smrt!!! Začal nám odtikávat skromně vymezený čas. Vysoko, tam v oblacích, odříznuti od možnosti pohybu nahoru či dolů, se pozvolna rozehrával závěrečný part o dvou ztracencích. Jeviště se nacházelo ve výšce 7300 metrů, kde se každým dnem rozpouští život jak cukr na jazyce. Ruleta se již točila. Jen výsledek, tedy kdo z koho, byl zatím neznámý. Ovšem nebylo ani stínu pochybností, že taháme za ten kratší konec. Na řadu přišly i modlitby, výhružky, nakonec prosby. Zcela k ničemu…
Od začátku lezení do návratu uběhlo neskutečně dlouhých dvanáct dní. Přičemž do batohů bylo na začátku nabaleno vše správně, čili hromada nervů, příslib dobrého počasí, dostatek fyzických sil a jídla. Jediným a zároveň markantním rozdílem oproti původnímu záměru zůstává, že pro celkově poloviční čas.
Tak zatím, těbůh Mára
