Vyhledat Menu
Tenote

Zpráva z expedice reunion 2009

Zpráva z expedice reunion 2009

Expedice nám skončila, a i když nebyla podle našich představ a nesplnili jsme všechny předsevzaté cíle, zažili jsme toho na ostrově opravdu hodně. Ne všechny zážitky jsme si přáli zažít, bez některých bychom se rádi obešli, ale i to k životu bohužel patří. Na následujících řádcích bych Vás rád seznámil s průběhem naší expedice.

Po důkladných přípravách na expedici, které zahrnovaly mimo jiné dvě praktická soustředění zaměřená především na lanovou techniku a specifika slaňování dlouhých převislých vodopádů a shánění veškerých dostupných informací (internet, knižní průvodce, místní kaňonáři), jsme se sešli všichni v sobotu 11. dubna v Praze. Zde nás čekalo velké balení, kdy si každý nabalil „svých“ sto metrů lana a zbytek vybavení a trochu osobních věcí.

V neděli 12. dubna jsme se přesunuli na letiště Praha Ruzyně, kam nám přišlo popřát šťastnou cestu několik členů ČAC a kamarádů a přes Paříž vyrazili na tropický ostrov Réunion plnit si jeden ze svých SNŮ.
Po dlouhých dvanácti hodinách v jednom z největších letadel světa nás konečně uvítalo dusno a horko, které je tak typické pro Réunion. Naštěstí jsme měli všechny zavazadla a tak jsme vše mohli přeskládat do velké dodávky a malého Fordu Fiesta a vyrazili za místním kaňonářem DOPLNIT info. Zatímco my jsme se mu chlubili novými kaňonářskými vaky a nově vyvíjenými lany, on nám ukázal nového průvodce na Réunion a Madagaskar. „Že by cíl naší další expedice?“

Protože odešla spojka u našeho velkého auta a po nedávném monzunu je v námi plánovaných kaňonech příliš vody, vydáváme se v náhradním autě ke kaňonu Riviere des Roches. Ke kaňonu přijíždíme za tmy, Jirka vaří naší první společnou večeři a nad průvodci si užíváme pohodu ostrova a nikoho by ani nenapadlo, jak zítřejší den změní průběh celé expedice, ale hlavně nenávratně a krutě zasáhne do našich životů, nejvíce do toho Jirkova.
Ráno balíme vše potřebné do našeho letošního prvního kaňonu a prvního kaňonu na ostrově. Mělo by se jednat o lehký, hravý kaňon pro začátečníky, který je plný skoků, klouzaček a tobogánů. Nechceme ponechat nic náhodě, tak si pro jistotu bereme ještě házečku a jedno 30-ti metrové lano, kdyby něco nešlo skočit.
Je nádherný den, nebe bez mráčku, v kaňonu hodně vody a na všech tvářích je vidět smích a oči zářící štěstím. Štefan jde s kamerou po břehu a vše dokumentuje. Některé skoky skáčeme i třikrát a opravdu si to užíváme. Asi po hodině a půl přicházíme k malé, asi třímetrové klouzačce, pod kterou se „vaří“ voda. Pro jistotu vyndáváme házečku a Bořek to zkouší sjet. Chvíli je sice pod bílou pěnou, ale pak ho proud vyhazuje o kus dál po toku říčky. Uklízíme tedy házečku a postupně sjíždíme dolů. Pátý jede Jirka, který si sedá o kousek vedle než všichni ostatní, aby mu to tak nedrncalo, což se mu stává osudným.

Jako všichni zmizel také pod pěnu, ale bohužel se ne a ne vynořit. Asi po pěti sekundách házíme do pěny házečku, a když není žádná odezva, vrhají se dva z nás do živlu Jirkovi na pomoc. Bohužel Jirka nikde. Navazujeme se tedy na lano a skáčeme stále do vody a hledáme Jirku. Asi po třech minutách marné snahy o záchranu, voláme záchranáře a začínáme tušit, že je zle. Až do příletu vrtulníku a vysazení profesionálního záchranáře se snažíme i za pomoci domorodců, kteří pracovali na okolních třtinových plantážích, Jirku zachránit. Záchranáři Olivieru Fernandezovi je po příletu na místo vše jasné. Odvolává nás z vody, posílá nás k autům a přivolává potápěče. Ti po dvou hodinách nacházejí Jirkovo tělo a bohužel musejí konstatovat smrt utonutím.
Sen o nádherném ostrově a úžasných kaňonech se rozplynul. Nikdo z nás tomu nechtěl uvěřit a přál se vzbudit z tohoto hrozného snu, který bohužel nebyl snem, ale krutou realitou, že jsme přišli o jednoho dobrého kamaráda, skvělého kaňonáře, věčného snílka, neuvěřitelného pohodáře, výtečného kuchaře…

Po čtyřech dnech otázek „Proč?“ „Proč tady?“ „Proč právě on?“ a zařizování potřebných věcí a byrokratických potvrzení, jsme na ono nešťastné místo umístili na památku Jirky plaketku s jeho karabinou a zapálili mu svíčky, čímž pro nás skončila první a nejhorší část vyrovnávání se s touto ztrátou.

Protože nikdo z nás už neměl tu správnou náladu a odvahu jít do těch nejtěžších kaňonů světa, byly zde i takové návrhy jako ukončit expedici a jet domů. Nakonec jsme se domluvili, že na ostrově zůstaneme, a i když nepůjdeme do těch NEJ kaňonů světa, prostoupíme některé hodnotné a hlavně krásné kaňony na Jirkovu počest, protože Jirka by si to takto přál. Samozřejmě, že v prvních kaňonech, které jsme šli po té nehodě, jsme se nemohli zbavit myšlenek na Jirku a strachu z „bílé vody“, ale postupně se do nás vracel život a radost z tohoto úžasného vodního sportu.

Vyvrcholením expedice měl být nakonec, místo kaňonu Trou de Fer, kaňon Takamaka I, který patří do první trojky kaňonů na ostrově a je velmi fotogenický, zároveň však ne tak nebezpečný. Bohužel se na poslední týden nad východním pobřežím zatáhlo a potvrdilo se, že jde skutečně o nejdeštivější místo na světě. Nakonec jsme tedy neprostoupili ani tento kaňon, ale přesto se nám podařilo prostoupit celkem deseti kaňony, z nichž některé patřily k opravdu krásným i sportovně hodnotným. Na následujících řádcích je tedy uveden stručný popis nejzajímavějších kaňonů, kterými byly:

Eli 2

Tento kaňon patří k deseti nejlépe hodnoceným kaňonům na ostrově a jeho hodnocení (V5, A3, IV) z něj dělá sportovně hodnotný podnik. Je to pro Réunion kaňon typický, má dlouhý nástup obtížně průchodnou džunglí, kdy jsme se museli vyhýbat velkým pavoukům a místy se i prosekávat mačetou.

Hned na začátku kaňonu nás čekala 150 metrů vysoká kaskáda, kterou jsme slanili na třikrát, pak jsme pokračovali pěšky několik hodin hlubokou zelenou soutěskou, kde jsme překonali dalších deset, již podstatně kratších, slanění. Tím však naše dobrodružství neskončilo, neboť nás ještě čekal dvouhodinový pochod řekou do St. Denis pro auto.

Trou Blanc

Další kaňon z ostrovní top desítky. Tento kaňon se nachází v oblasti Cirque de Salazie, tedy ve stejné oblasti jako legendární Trou de Fer. Příroda si zde opravdu vyhrála a v nezvykle světlé čedičové skále vytvořila mnoho přírodních klouzaček a tobogánů, z nichž asi nejzajímavější je 16 metrový tobogán nazývaný „Urychlovač částic“. Kaňon je dosti vodnatý, a tak jeho název, který v překladu znamená „Bílá díra“, je celkem přesný a dobře popisuje množství zpěněné bílé vody.

Fleurs Jaunes

V překladu znamená „Žlutý květ“ a patří k nejkrásnějším kaňonům na ostrově. Je velmi fotogenický. Byl to první kaňon, do kterého jsme šli po té smutné události a natočili zde plno záběrů do připravovaného filmu o canyoningu. K nezapomenutelným záběrům patří poslední kaskáda s nádherným, 50 metrů vysokým vodopádem, který do svých reklamních materiálů nafotila i firma Petzl.

Bras Rouge

Další nádherný kaňon, který začíná 50 metrovým vzdušným slaněním z mostu do úzké soutěsky. Opět se jednalo o poměrně vodnatý kaňon s vodopádem vysokým 50 metrů, který jsme slaňovali přímo silným proudem vody do nádherné tůňky. Bazén pod vodopádem byl obklopen skalami zbarvenými do oranžova vytékajícími minerálními prameny, což z něj dělalo opravdu fotogenický vodopád. I výstup, který vedl živou džunglí s občasnými výhledy na okolní kopce cirku Cilaos, patřil k těm nezapomenutelným.

Riviere des Roches

Náš první a pro Jirku bohužel poslední kaňon na ostrově. Měl to být lehký, hravý kaňon, plný klouzaček a skoků, kam není potřeba ani lano, avšak zrádné vodní proudy a zpěněná voda zapříčinily tragédii. Takže kdyby se někdy, někdo z vás chystal na Réunion, tomuto kaňonu se raději vyhněte anebo se pořádně informujte, kde a k čemu tam může dojít :-(´

Další kaňony, které jsme na ostrově v rámci expedice prostoupili, byli Ferriére, Gobert, Salazes, Coin a suchý, ale neméně zajímavý kaňon Colimacons. Tyto kaňony nepatří sice již k tomu nejlepšímu, co nám ostrov může nabídnout a původně nebyly ani v plánu expedice, ale to jim neubírá na jejich zajímavosti. Jak jsme se totiž přesvědčili, canyoning není jen o výkonech a překonávání stále těžších a těžších nástrah přírody, ale především o přátelství a partě skvělých lidí, na které se můžete vždy spolehnout a byli byste ochotni s nimi jít až nakonec světa….

sepsal: Michal Setnička
člen expedice Réunion 2009

Vstup do světa TENDON. Lezení, tipy, soutěže a novinky.
zavřít