Vyhledat Menu
Tenote

Verdon a Ramirole

Duben a první polovina května byly pro nás sice víc pracovní než lezecké, ale skoro trvalý mistrál a  dokonalé podmínky přeci jen občas od práce odtrhly. Takže alespoň víkendy v Legeru! Lezení zaměřené spíše tréninkově, hlavně neztratit kontakt se skálou a úplně nevypadnout z formy. Pro tento účel jsem si našla projekt zcela ideální - skoro čtyřicetimetrové , docela "hard core" 8a+ Slayer Speed s dvacetikrokovou, obtížnostně gradující sekvencí na konci.

Po asi 15 pádech z předposledního kroku jsem ho nakonec udolala a v další pracovní přestávce jsem se tak mohla vydat otestovat efektivitu objemového tréninku do Ramirole ve Verdonu. Po loňské, spíše rozpačité zkušenosti, jsem letos do Verdonu jela s malou dušičkou a s velkým respektem. Protože lezení ve Verdonu, i když se jedná o jednodélky, je přece jen trochu jiné, než " normální" skalky.  A pro obrovskou jeskyni na levém břehu Verdonu přímo pod tunely Fayete to platí dvojnásob. Všechno je tu grandiózní, monstrózní, divoce krásné, vzdušné, nepřístupné a ne zrovna přátelské. Cesty jsou megapřevislé, dlouhé, chyty sice většinou velké, zato pořádně kousavé, na stupy se tady většinou zapomnělo. K lezení je třeba chlapskou sílu v celém těle, zdravou kůži na prstech, pořádnou dávku vytrvalosti a odhodlání a velice se hodí umět zakládat kolena. Narozdíl od většiny sportovních oblastí nejsou chyty zabetonované maglajzem, stupy oleštěné od gumy a na cesty se nestojí fronty. Jištění je sice nové, důvěryhodné, ale někdy proklatě řídké. Uklidnit se člověk může tím, že zem je tady pořádně hluboko.

Ramirole je sektor velmi elitistický, a i když se tu najdou i cesty za 6c a 7a, je lepší mít spíše výkonnost 8a, a to minimálně! Ty nejkrásnější linie jsou stejně za 8b+ , 8c...9a...Komu je to málo, může zkusit některou z extrémních vícedélek... 160 metrů a 60 metrů převisu. To asi proto se ty čtyřicetimetrové jednodélky nezdají na první pohled tak dlouhé... než do nich člověk vleze. Sezóna je tady poměrně krátká, severní stěna rychle zatéká a pomalu vysychá, většina přelezů je z letních měsíců a září. Zase ale nesmí být velké teplo a skoro nutností je vítr... takový mistrál fučící 90 km/h není ale na exponovaném balkóně nad Verdonem taky nic příjemného. Letos jsme měli zatím na podmínky štěstí, jaro je suché a většina krápníků v Ramirole taky. Pro první kontakt a skamarádění se s monstrem jsme zatím zvolili první délky cest "Et dieu créa La flamme"7c+," Mr.Benjoin" 7c+ a "Bass Temperature" 8a. Nakoukli jsme i do druhých a pokud se nepřihrne léto v plné parádě s třicítkama a bouřkama, určitě se brzy vrátíme!

Míša Drlíková

 

„Navaž“ se s TENDONEM i na e-mail.
zavřít