Vyhledat Menu
Tenote

V nouzi bych sežral i parťáka!

„Zajímavých kopců je tolik! Nevybírám si jen ty osmitisícové, ale především ty, které mě přitahují. To máte jako se ženami. Musím si kopce nejdříve všimnout, říct si, že mi stojí za hřích, a pak ho začít zkoumat, vymýšlet strategii, jak na něj.“

Rozhovor
Text: Dita Lahovská
Foto: Deník/Martin Divíšek
Převzato z: www.marekholecek.cz

Marek Holeček

Dobrodruh, horolezec, dokumentarista a cestovatel. To je jen stručný výčet aktivit do široka se usmívajícího, energií sršícího a věčně rozevlátého čtyřicátníka, jehož baví objevovat nové cesty, a to jak v lezení, tak v životě.
4365

BOULDEROVÁ STĚNA LOKAL BLOK V PRAZE NA SMÍCHOVĚ


Když jste byl malý kluk, čím jste chtěl být?


Kdysi možná princ, který by zachraňoval princezny, což se v průběhu let téměř nezměnilo, jen romantický naivismus lehce zdrsněl. Později, když jsme s tátou objížděli hrady a zámky, se mi líbila tajemnost, objevování, archeologie. Tento sen jsem ale nezrealizoval. Na vědeckou dráhu mi holt nestačila mozková kapacita. Úsilí jsem tedy nasměroval do sportovních aktivit a osud mi pak otvíral ty správné dveře. Nenuceně jsem následoval, co mě bavilo, a dostal se tam, kde jsem nyní. Vše je v harmonii.

Kdo vás tedy přivedl k lezení a kdy jste s ním začal?


Neřekl bych, že přímo k lezení, ale lásku k přírodě mi jednoznačně vštípil táta. Chodil rád po horách a také lezl po skalách, ale za horolezce by se sám určitě neoznačil, a abych jím byl já, rozhodně nechtěl. Jako dítě jsem byl dost živý a lezl po všem možném. Když mi byly asi čtyři roky, přistál jsem pádem ze stromu přímo na střechu jeho auta. V té době si řekl, že by ta má záliba měla dostat nějaký řád, abych nebyl nebezpečný nejen sám sobě, ale i svému okolí. Bavil mě pohled ze shora a pohyb jako takový.

O půl roku později jsem vylezl první pískovcovou věžičku (měla tak osm až deset metrů) a zažil ten opojný pocit překonání strachu. Tím se nasměrovala první část mého lezeckého já, jelikož vzdušný kontrolovaný pohyb mi učaroval.

Věnoval jste se i jiným sportům?


Jasně, že ano! Byl jsem plavec, sjezdový lyžař, atlet a také jsem hrál fotbal – chytal jsem v bráně. Lezení je pro mě ale stěžejní. Myslím, že v něm jsem jakž takž uspěl, je to naplnění mého snu.

Proč myslíte, že je horolezectví populární?


Je zajímavé, že obecně je v masovém měřítku vnímáno velmi dobře. Mám svůj názor, proč tomu tak je. Lezení v sobě obsahuje strach, opuštěnost, strádání, ale také touhu a dovednost. Všichni lidé, byť třeba leží na gauči (a já jim to neberu, každý jsme spokojený jinak!), se dokážou ztotožnit s těmito pocity. Tím, že se vše navíc spojí s exotickými místy, jež naše oči jen tak běžně nevidí, vzniká přitažlivý koktejl.

Uživí vás horolezectví?


V tuto chvíli nejspíš už ano. Nechci na něm být ovšem závislý, takže tvoří pouze část mých příjmů. Mám firmu (na výškové práce – pozn. autora), točím dokumenty, přednáším. Lezení se navíc primárně nevěnuji pro peníze, ale ze své sobecké touhy udělat si dobře. Teprve až pak přemýšlím, jestli se to dá navléknout i nějak komerčně. Samozřejmě je fajn mít zpětnou vazbu třeba i ve finančním ohodnocení.

Na svém kontě máte desítky zahraničních výprav do různých velehor světa. Financujete je, předpokládám, prostřednictvím sponzorů. Byly začátky hodně těžké?

Horolezectví je sice atraktivní, ale v komerčním světě je paradoxně až tak na stém místě… Ta aktivita jako taková se dá prodat dost složitě, protože je stále brána jako osobní uspokojení. Za sebe mohu potvrdit, že pravdivě. Navíc přímý přenos, který obvykle přináší peníze partnerů, zde není proveditelný.

Prosadit si své cíle a vše si obhájit je tedy obtížné. Není to tak, že by člověk přišel, řekl, vylezl jsem to a to, sponzoři padli na zadek, to máme ale štěstí a cpali vám peníze do trenek… Nežehrám tím na osud, ale je to zkrátka fakt. Na rozdíl od běžných sportovních závodů lezení nabízí úspěch v prostředí drsných přírodních živlů, to je odlišnost, na které se musí stavět byznys. A taky na faktu, že na začátku byla ohromná touha, pronásledování snu a důvěra v sebe samého. Neinvestují se pouze peníze, o které lze přijít, ale hlavně vlastní život.
 

Takže lezení neberete pouze jako sport, nýbrž jako životní filozofii?


Stoprocentně. V Americe používají pro lezení také výraz very stupid dangerous aktivity. Což je pěkné, že? Pro nějakou část lidí budeme vždy blázni a hazardéři.
 

CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST NA MÁROVÝCH WEBOVÝCH STRÁNKÁCH.

Vstup do světa TENDON. Lezení, tipy, soutěže a novinky.
zavřít