Reunion 2010
Jsme na ostrově už 2 týdny a přípravy na vrcholnou akci expedice Reunion 2010 jsou u konce. Máme za sebou celkem 8 kaňonů, jako je Fleurs Jaunes, Bras Rouge, Gobert, Trou Blanc, Sainte Suzanne, Voile de la Marie, Trois Cascades, Mini Fleurs Jaunes a také jsme zdolali jednu z nejaktivnějších sopek světa, Piton de la Fournaise, vysokou 2631m. Zjišťujeme tedy, jaké bude počasí v příštích pár dnech. Bohužel, k naší smůle, je předpověď pro východní pobřeží velice nepříznivá. Má pršet a navíc se očekávají i přívalové deště. To samozřejmě mění naše plány a nakonec se rozhodujeme pro kaňony na severu ostrova. Vybrali jsme dva: Eli 2 a Titicaca.
Eli 2 známe s Mirem už z minulé expedice, ale pro Pala, Bořka a jedinou ženu naší výpravy, Natálku, je velkou neznámou. Vědí z vyprávění, že je čeká dlouhý nástup zarostlou džunglí, dlouhá slanění, koridor, dlouhý výstup korytem řeky a na zádech obrovská, až 30kg zátěž - vskutku ideální pro nácvik na Trou de Fer. Aspoň nás to všechny prověří, jak jsme na tom po 2 týdnech příprav. Prostup však neprobíhal podle plánu. Po hladkém absolvování kaskády, se na začátku koridoru, v jednom kratším vodopádu, Palovi přeřezalo lano na velmi ostré hraně, a bylo jen štěstí, že spadl na zem pouze z metrové výšky. Utrpěl drobná poranění na obou rukou, ale mohl dále pokračovat. Ani nemyslet, kdyby se to stalo ve větší výšce. Poté jsme prostup zpomalili a věnovali velký důraz na bezpečnost. O to horší byl pak výstup z kaňonu korytem řeky za tmy, protože jsme museli dávat neustále pozor na to, kam šlapeme. Zpátky v „civilizaci“ jsme byli až po osmé hodině večer.
Titicacu z nás ještě nikdo neabsolvoval a tak jsme byli všichni zvědavý, co nás čeká. V topu jsou zakreslena slanění dlouhá až 100m a převýšení je 450m na 150m!!! Hodinový nástup zarostlou džunglí byl pro nás již samozřejmostí a všichni, kromě Pala, jsme chtěli být již na lanech. Palo si po Eli 2 dává pauzu, aby se mu zahojily rány na rukou. Miro jde do prvního slanění a po asi 15 metrech mizí za hranou. Čekám na signál, abych mohl jít za ním a přinést mu dvě stometrová lana. Táhám však za lano, na kterém slanil a to je pořád napnuté. Asi po 15 minutách se uvolní a můžu za ním. Když se dostanu za hranu, tak vidím, jak ve vodopádu vrtá a osazuje nové nýty. Staré nýty se vlivem drsných podmínek úplně rozpadly.
Toto nás přistihlo hned na druhém štandu a s Mirom diskutujeme, co asi bude následovat dále. Mezitím začíná vydatně pršet a také přibývá vody v kaňonu. Navazujeme lana a Miro jde opět první. Do vysílačky dostávám signál, že musí opět vrtat. Tentokrát má lepší pozici a není zkrápěn vodou. Takto to pokračuje celým sestupem. Naštěstí jde vše hladce, vyšší stav vody také nedělá problémy a prodlevy díky osazování nýtů mají pouze za následek, že opouštíme Titicacu za tmy…Ale na to už jsme si zvykliJ
Další dva dny trávíme odpočinkem na pláži, šnorchlujeme, nabíráme síly a hlavně sledujeme vývoj počasí. Po dvou dnech je konečně předpověď, na kterou jsme netrpělivě čekali. 3 dny má být slunečno a žádné srážky. Je to jasné…jdeme do toho!
Trou de Fer – Železná díra, někdy též označována jako Pekelná díra. Pod tímto názvem sa skrývá jeden z nejkrásnějších a zároveň nejtěžších kaňonů světa. Nám se ho sa podařilo překonat jako vůbec první expedici tohoto roku. Jeho hodnocení AB0 patří k té nejvyšší obtížnosti a je mezi kaňonáři hodnocený jako Everest mezi horolezci. Železná díra je obrovská propadlina, ukrytá hluboko v sopečných horách tropického ostrova Reunion, který sa nachází v Indickém oceánu, nedaleko Madagaskaru. Okolí kaňonu patří mezi nejdeštivější regióny světa. A právě v tom spočívá jeho vysoká obtížnost a nebezpečnost. Trou de Fer se podařilo projít pouze několika expedicím a zahynulo v jeho útrobách až 14 lidí. Vedoucí výpravy, Miro Dušek, několikadenní výkon expedice zhodnotil: „Na prechod sme sa pripravovali tri roky. Skoro tisícmetrové prevýšenie kaňonu sme zaistili 700 metrami špeciálne vyvinutých lán firmy Tendon a doplnili novými bezpečnejšími istiacimi bodmi“. Pětičlenná česko-slovenská expedice, ve složení Miroslav Dušek, Jaroslav Holeček, Natália Borecká, Pavol Barabáš a Martin Chroumal, slanila do útrob hory a po bivaku bezpečně prošla s téměř 200 kilogramovou výbavou nejproblematičtější část kaňonu - koridor, do kterého padá několik více jak 300 metrových vodopádů z okolních hor.
Kameraman Pavol Barabáš to komentoval: „Ide o naozaj jedinečný a veľkolepý prírodný fenomén. Vďaka sopečnej činnosti sa tu Zem prepadla do obrovskej hĺbky a vytrvalé dažde vyformovali dielo, ktoré sa ešte vďaka neprístupnosti, expozícii a množstvu vody nepodarilo doteraz dobre filmársky zdokumentovať. My sme sa o to pokúsili a zdá sa že úspešne...
Ale o tom až ve filmu. Zatím malá ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=Y0asOnUMEMw Děkujeme, Vaše Expedice Reunion 2010
