Polská princezna

V dubnu 2011 otevřeli Eliza Kubarská a David Kaszlikowski z Polska cestu „Polská princezna“ (7b+max, 270 m) na Dračí rohy (Bukit Nanek Simukut) na ostrově Tioman v Malajsii. Každý rok opouštějí Eliza Kubarská a David Kaszlikowski svůj domov v Polsku, aby na celém světě hledali nezlezené skalní stěny, a letos v dubnu se dvojice vrátila do Malajsie, přesněji na překrásný ostrov Tioman a jeho výrazný žulový vrchol Bukit Nanek Simukut, který se vypíná 700 m nad tropickou džunglí.

Před rokem otevřeli svou první cestu Sam Sam (7b max, 300 m) na Jižní věži této hory (známé též jako Dračí rohy nebo Dva vrcholy – Twin Peaks) a letos otevřeli „Polskou princeznu“ (7b+max, 270 m), převážně „ground-up“ a následně s několika přímými úseky.

Cesta sama je „tradiční s několika runouty” a Kaszlikowski prohlásil: „Po naší první nové cestě v roce 2010 nás sem přitahuje kvalita skály a potenciál této oblasti. Po návštěvě několika zručných lezců má Twin Peaks potenciál stát se v budoucnosti „globální“ lezeckou atrakcí s vícedélkovým lezením. Je to zřejmě jediná velká stěna na planetě, která se nachází tak blízko neskutečných korálových útesů, že umožňuje lezení i potápění během jediného dne.“

I když se Jižní věž dá dosáhnout krátkým jednohodinovým přístupem, museli si před zahájením projektu proklestit cestu džunglí. „Použili jsme stezku vysekanou našim přítelem Samem před několika lety,“ vysvětluje Kaszlikowski, „ale pro přístup k našemu projektu jsem si museli v džungli vysekat ještě vlastní krátkou stezku, což je neuvěřitelně pomalá a vysilující práce (3 hodiny sekání, aby vznikla stezka na 15 minut). Nyní je stezka připravena. ”

Prvovýstup se ukázal být dobrodružnějším, než si to původně představovali. „Vrchol i samotné stěny jsou často zahaleny bouřkovými mraky ... pršelo od samotného rána, takže po noci strávené na vrcholu jsme se museli slanit do našeho tábora v džungli. Na počátku jsme se o déšť moc nestarali, protože tam bylo tak teplo, že byste mohli lézt nazí, ale v jednom okamžiku se déšť změnil v prudkou bouři a silný liják. Chytil nás zavěšené jen 70 metrů od země. Byl mnohem prudší, než jakýkoliv jiný déšť, jaký jsme kdy zažili, a hodně studený. Začali jsme se třást, pak se stěna změnila ve vodopád a my jsme měli potíže s dýcháním. Přežili jsme jen díky přístřešku ze stanu, který jsme vytáhli z batohu právě včas. Roztáhli jsme jej mezi přilbami a téměř ve stavu podchlazení jsme čekali, až déšť skončí. V noci se nám pak podařilo slanit, abychom náš tábor našli zcela zdevastovaný vodou.“

Potenciální opakovači byli varováni. Když mluvíme o potenciálu, Kaszlikowski dodal: „Je zde velký potenciál pro nové cesty, nejzajímavější a nejvyšší části Jižní věže jsou 400-500 m vysoké, velmi hladké, s potenciálně obtížnými starty na velmi kompaktní skále. Některé z nejlepších cest na jižní stěně budou určitě vyžadovat skoby.

To jsme původně plánovali udělat už letos, ale po vážných potížích s umístěním skob jsme od toho upustili. Naše elektrická vrtačka nebyla schopná vyvrtat čtyřcentimetrové díry ani po 30minutovém snažení. Po zničení tří vrtáků jsme zkusili použít ruční vrtačku, což šlo lépe. Skála na Tiomanu je jednou z nejtvrdších na planetě. Navíc obsahuje několik neuvěřitelně utvářených ploten, jak je pro žulu typické.”

 

Existuje 5 cest na vrchol Jižní věže:
1. Beckwith-Traver – Steve Beckwith a Matt Traver v roce 2009 (400 m, 5.10.A3)
2. Waking Dream – Nick Tomlin a Scotty Nelson v roce 2000 (V 5.9 A2, 10 lanových délek), volně Dave Sharratt a Hank Jones a klasifikována 7c+
3. Muka – Martínek, Beneš, Sobotka v roce 2010 (stanoviště na místě) 7a+, 360 m
4. Polish Princess (7b+, 270 m) – David Kaszlikowski, Eliza Kubarská 2011. Přímá trasa a připravená (kříží cestu Muka na délce 4)
5. Sam Sam (7b max, po ulomeném chytu, 300 m) – Kaszlikowski, Kubarská 2010