Vyhledat Menu
Tenote

Mezinárodní expedice

Kačna jama Reka exploration 2010

Dne 7.až 28.8.2010 zorganizovala Plánivská skupina další z expedic do druhé nejdelší jeskyně Slovinska – Kačna jama.

Hlavním cílem expedice bylo navázat na loňský úspěch dvou jeskyních potápěčů, kteří díky početnému podpůrnému týmu mohli proniknout za dosud nezkoumaný sifon v odtokové části jeskyně v místech vzdálených pět kilometrů od vchodu. Vzhledem k hrozícím dešťům mohli za sifonem strávit jen omezenou dobu, protože je jeskyně velice nebezpečná v případě, že by přišel prudký přívalový déšť, který by zatopil celé spodní patro. V roce 2009 expedice využívala natažený dvojlinkový telefon VOX, který končil ve III. bivaku v Labyrintu, který leží cca 2 hodiny od konce jeskyně. Proto nebylo možné zajistit operativní informace o průběhu počasí. Během svého tříhodinového průzkumu gigantických prostor za sifonem potápěči pronikli do 700 metrů dlouhého pokračování, kde se zastavili na vysokém skalním stupni. Další pokračování obrovské chodby čekalo na letošní expedici.

Na základě loňských zkušeností s dlouhodobými pobyty v podzemí jsme se rozhodli výrazně zvýšit komfort a bezpečnost bivaků. To spočívalo v rozmístění dvou základních bivaků po jeskyni a jednoho útočného bivaku na konci jeskyně. Všechny bivaky byly plně vybaveny jídlem a spacáky, které jsme mohli pořídit také díky podpoře 10 000,- od Expedičního fondu, který organizuje portál HedvábnáStezka.cz. Dále byly vždy dva nejvzdálenější bivaky vybaveny bezdrátovým komunikačním zařízením Cavelink, který nám laskavě zapůjčil švýcarský vědec Felix Ziegler (www.cavelink.com). Přístroj Cavelink byl schopný posílat zprávy na vzdálenosti větší než 700 metrů skrz masiv vápence až do povrchové stanice vybavené gsm modemem. Tento modem pak zajišťoval přenos zpráv z podzemí přímo na velitelský mobil. Stejně tak bylo možno poslat jakýmkoliv mobilním telefonem zprávu přímo do podzemí. Tento unikátní přístroj použili členové České speleologické společnosti poprvé. Dále byl otestován anglický bezdrátový telefon Heyphone, jehož jednu stanici jsme dostali téměř zkompletovanou od Johna Rabsona a další nám zkompletovali odborníci v ČR z firmy ARS CONTROL Brno. Jako základ sloužili základní desky od Wolfganga Zilliga. Bohužel některé součástky do nového Heyphonu, zejména pak speciální cívky určené nejspíš do ponorek, nebylo již možné sehnat. Proto povrchový Heyphone dosahoval jen asi 30% účinnosti a bylo tedy možné navázat spojení jen nad prostorami přesně lokalizovanými na povrchu. Čerstvé informace o počasí jsme zjišťovali přímo na povrchu díky připojení na internet u Kristjana v Divači a zároveň jsme o průběhu expedice informovali on-line na našich stránkách.

Expedice trvala tři týdny a měla rozličné cíle. Primárním cílem prvního týdne bylo vystrojení vertikálních stupňů jeskyně lany a odnesení nejdůležitějšího materiálu o III. bivaku odkud se vydávali lezci na útočné výpady do komína nad Lojzovým podorem.,kde jsme doufali v nalezení možnosti pro otevření nového vchodu přes jeskyni v Bukovniku. Vedoucím prvního týdne byl Sebo. Jeho partnery byli Wolfgang z Německa, Pinti, Zsolt a jejich partnerky z klubu FTSK Budapest, Anděl s pěticí jeskyňářů ze sdružení Kahan a Franci, Vašek a Ige z Tartarosu, kteří měli za úkol vytvoření mapy hlavního tahu jeskyně pomocí přístroje Disto X.

V komínu nad Lojzovým podorem lezli Sebo, Wolfgang, Laszlo a Nelli a bylo zde dosaženo celkové výšky 85 m. V horních partiích byli nalezeny malé, zpola zařícené dómovité prostůrky s výzdobou. V posledním komíně, který šel lézt, byla nalezena zařícená chodbička, bez výrazného průvanu. Dosáhlo se tak místa vzdáleného 35m vertikálně od horní jeskyně v Bukovniku, navíc se značnou horizontální odchylkou. Tato vzdálenost je pro nás neřešitelná. Jedinou nadějí je přesná lokalizace místa odkud se v komínu objevuje výrazný studený průvan a sledovat tento směr. Pokud však průvan vyvěrá ze závalu, je i tato cesta nad naše síly.

V druhém týdnu začal masivní transport materiálu do zadních částí jeskyně. Postupně bylo přeneseno zhruba 20 speleovaků s rozličným obsahem. Nejtěžší byly vaky s čluny určenými na zadní jezera jeskyně, následovaly vaky s lany a speleopotápěčskou výbavou. Nejlehčí, zato však nejobjemnější byly vaky s vybavením zadních bivaků. Po finálním vystrojení všech vertikálních stupňů lany a po připravení všech člunů bylo možné vyslat do nejvzdálenějšího bivaku v podzemí první čtyřčlenné útočné družstvo potápěčů ve složení Honza, Petr, Jindra a Vítek. Jejich úkol byl jasný. Vystrojit nejkratší cestou první sifon a projít za něj. Tam se rozdělit na dvě dvojice. První měla jít co nejrychleji dopředu zkoumat kam až jeskyně vede, druhá dvojice měla jeskyni fotodokumentovat. Cestou se ještě pokusit navázat spojení s povrchem pomocí Heyphonu i Cavelinku. Povrchové družstvo se mezitím přesunulo se stanicí Heyphonu nad vytipované místo na povrchu, kde dle mapy potápěčů měl být první suchý dóm za sifonem. Díky velikému rušení od víceméně všudypřítomných drátů vysokého napětí se však spojení nepodařilo navázat. Útočnému družstvu se však podařilo poslat zprávu přes Cavelink, který i z prostor za sifonem přenesl zprávu do cca 700 metrů vzdáleného III. bivaku a následně do GSM modemu na povrchu.. Obratem dostali z povrchu zprávu o aktuálním počasí. Kolem šesté hodiny večer se první družstvo ozvalo znovu. Zpráva hovořila o nalezení dalšího sifonu ve vzdálenosti více jak 300 m od místa, kam loni došli potápěči.

To bylo nepříjemné překvapení po našich smělých plánech, kdy jsme byli připravení na průzkum rozsáhlého pokračování. Úkol pro druhé družstvo byl jasný. Kromě pořízení mapové dokumentace prostor za sifonem provést i transport potápěčského vybavení k druhému sifonu a uskutečnit pokus o jeho překonání a případně průzkum prostor za ním. Druhé pětičlenné útočné družstvo ve složení Ivo, Gabo, Helča, Kocour a FanTomáš vyrazilo další den a v prostorách kolem II. bivaku se potkalo s prvním útočným družstvem.

Po výměně čerstvých zážitků pokračovalo druhé družstvo až do IV. bivaku v Cimermanově dvoraně, vzdálené cca 5 km od vchodu jeskyně, aby odtud další den ráno všichni vyrazili za sifon. Cestou ještě vystřídali mapovací družstvo Franciho a Davida, kteří společně domapovali náročný kus jeskyně přes vodní prostory Slabetova jezera až do Cimermanovy dvorany. Druhého dne vyrazila pětice potápěčů do prostor za prvním sifonem. Chodba za zrcadlem, jak byly objevy nazvány, přivítala druhé družstvo velkolepě rozměrnou dvoranou s výškou i šířkou okolo 40 m a délkou přesahující 150 m. Její dno bylo převážně ploché, tvořené zejména štěrkopískovými nánosy. Se stropu do prostory padaly drobné vodopády hned ze tří vysokých komínů. Cestu dále přehradilo mělké jezero, které šlo probrodit do další obrovské haly.

Cestu dále komplikovalo jezero sevřené ve vysoké soutěsce. Na 50 m dlouhém jezeře pětice využila ploutve pro rychlejší postup. V následujícím dómu se začaly objevovat na dně veliké bloky zřícené se stropu, mezi kterými se občas nacházely nachytané klády a ostré větve. Ty byly nebezpečné zvláště pro suché obleky potápěčů, jež by propíchnutím ztratili většinu ze svého komfortu. Cestu mezi bloky vždy hledal první ze skupiny a ostatní pak volili stejnou nebo případně zkusili lepší trasu. V chodbě široké 10 m se postupně střídaly jezera s oblázkovými plážemi a místy i velké bloky. Po 700 m dorazila pětice do rozměrného dómu jehož dno bylo pokryto bloky skály o velikosti autobusů. Nejvyšší blok byl zároveň milníkem mezi novými a starými objevy, jelikož až sem se odvážili loni Honza s Chaluhou. Tady je vidět jaký kus ušli při svém prvotním průniku! Na nejvyšší bod dopadá poměrně vydatný vodopádek s obrovského komína, který proměnil vše pod sebou v překrásnou sintrovou nádheru. Díky častým a intenzivním povodním, které zaplavují tyto prostory mnohdy po strop a výš, jsou zdejší krápníkové formy značně opracované až vyleštěné do nevídaných bizarně oblých tvarů. Je úžasné pozorovat jakou sílu má Reka, když se promění z drobného potoka na dravý veletok. Po překonání posledních prolézaček mezi skalními bloky dosahuje pětice opět relativně pohodlně průchozího pokračování v podobě několika vodních tůní a táhlých štěrkopískových pláží. Chodba se začíná prudce stáčet ze svého dosavadního severozápadního směru až na jihozápad. Je to překvapivé. Druhá skupina dosáhla koncového jezera se sifonem. Strop se zde snížil na 8 m a stěny začaly upadat kolmo pod vodní hladinu. Po vybalení materiálu z vaků hlavní potápěč Gabo na sebe oblékl odlehčenou verzi potápěčské výbavy a spolu s Kocourem odplul na konec 70 m dlouhého jezera k začátku sifonu. Gabo se seznámil s charakterem sifonu. Zdá se, že prostory připomínají svým charakterem sifon první. Členitý strop v sobě skrývá hluboké kulisy, které dokážou člověka vychýlit ze směru tak šikovně, že je schopen se po chvíli vynořit na tu samou volnou hladinu, odkud se před chvílí zanořoval. Při druhém pokusu se už zdálo, že je vyhráno, když se Gabo vynořil na neznámé volné hladině. Jednalo se však jen o 6 m dlouhou kapsu, která byla slepá. Gabo tedy zkusil štěstí napotřetí u dna, kde se snažil sledovat nejhlubší vymletá koryta.

Cestu mu však v 10 m hloubce kazila špatná viditelnost a občas se vyskytující zaklíněné klády. Co však bylo pozitivní, že v sifonu byli nalezeni Macaráti jeskynní, jejichž výskyt je v Kačne jamě známý pouze pod vstupní propastí v chodbě zvané Rov človeških ribic. Gabo se tedy vrátil s nepořízenou a druhému družstvu nezbylo než se začít pomalu vracet a celou chodbu odzadu mapovat.

Zajímavým místem hned naproti sifonu se zdá přítok, kde hlavní chodbu sice zahradil velký sintrový nátek, ale pod ním se dá proniknout přítokovou chodbičkou k místu, odkud je volná cesta nahoru do stoupajícího meandru. Co je nad ním zatím nebylo zkoumáno. Mapování šlo extrémně rychle, jelikož byl použit nejnovější jeskyňářský vynález a to laserový dálkoměr Disto, vylepšený o modul s digitálním kompasem, sklonoměrem, pamětí a bluetooth přenosovým zařízením. Díky tomu bylo možné přímo v jeskyni přenést naměřené hodnoty do kapesního počítače PDA vybaveného freewarem Pocket Topo, ve kterém se záměry po přenesení sami vykreslí a tudíž mapér už jen dokresluje intuitivně kontury a výplně jeskyně. Celá metoda je nanejvýš efektivní a mapování takto rozsáhlých prostor s dlouhými záměrami je pro tuto technologii předurčena. Následně však po zmapování celé Chodby za zrcadlem byly zjištěny nepříjemná fakta, že nové objevy měří cca 300 m a loňský průnik potápěčů byl do vzdálenosti cca 700 m za sifon. Tedy Chodba za zrcadlem je doposud přesně 1 km dlouhá. Po večerním návratu do IV. bivaku dává druhé družstvo zprávou vědět na povrch výsledky.

Dalšího dne část týmu balí a přesouvá materiál směrem k východu jeskyně. Tomáš s Kocourem doměřují poslední část jeskyně před sifonem, která chybí ke kompletnímu dokončení mapy hlavní trasy jeskyně. Odpoledne se všichni potkávají ve III. bivaku v Labyrintu s maďarským týmem z klubu Papp Ferenc Budapest, který začíná vyklízet nachystané věci ze zadních částí jeskyně. Tomáš a Kocour jdou do vylezeného komína v Lojzově podoru instalovat radiomaják, který zapůjčila Lida a Tomáš Ondrouchovi z Pustožlebské skupiny. Ačkoliv pozdě v noci, signál se nakonec daří v propadu Bukovnik zachytit. Naměřené směry však dávají tušit, že se vylezený komín nachází příliš daleko od jeskyně v Bukovniku, kde byl potenciál k vytvoření nového vchodu do odtokové části jeskyně. Dalšího dne se všichni vydávají směrem ke vchodu a po překonání Reky se střídají s družstvem nažhavených Plzeňáků, kteří pak tráví v jeskyni neuvěřitelný finiš expedice neúnavnou vynáškou veškerého materiálu ze zadních do předních částí jeskyně za podpory borců z Prostějova ze ZO 7-03 javoříčko. Ti však ještě před tím ve vstupní části Kačne jamy rozběhli neuvěřitelný transport potápěčské výstroje do chodby zvané Rov človeških ribic neboli Chodba macarátů jeskynních, kde se po rok a půl dlouhé přestávce zanořil do přítokového sifonu Honza Enčev, který si vzal za úkol nejen proniknout 40 m dlouhým prvním sifonem, ale také v následné 100 m dlouhé chodbě vytesat nožem do hlinitého svahu množství stupů, aby se pak bezpečně zanořil v druhém přítokovém sifonu, kde bylo doposud od předchůdců naplaváno 180 m. Honza se odtud vrátil s naměřenými 370ti metry a tím překonal všechna očekávání.

Cestou pronikl přes dvě úzká místa a otáčel se v hloubce okolo 20 m na začátku rozměrného závalu. Ani zde se tedy nepodařilo najít volné pokračování za sifonem. Jediné, co bylo fascinující byli prý stovky macarátů jeskyních, kteří byli v sifonu takřka všude. Mapa naznačila, že prostory směřují přímo pod gigantické závrty směrem ke Škocjanským jamám, které budou zřejmě proříceny až do nejnižších úrovních podobně jako Bukovnik.

Vstup do světa TENDON. Lezení, tipy, soutěže a novinky.
zavřít