Vyhledat Menu
Tenote

FYQ - Labská výzva

Já hledám cíle neustále. Celý můj život. V posledních 20 letech, kdy se věnuji naplno lezení po skalách, většina mých cílů směřovala k lezení. Ať už se jednalo o to vydělat peníze na zájezd, či expedici, nebo soustředit všechno moje snažení do dané cesty. O tom jaké to je chodit do práce a každý den odpočítávat den odjezdu na lezecký zájezd Vám psát nebudu, jelikož to mnozí z Vás znají. Raději bych Vám rád povyprávěl o mém posledním Questu v Labském údolí.

Na jaře letošního roku jsem si na jeden pořádný Quest zadělal. Během dvou dnů se mi podařilo navrtat novou linii na Kormidelníka, která vede středem údolního převisu. Velice rychle přišlo do údolí teplo a tak muselo pokusování v cestě počkat až na září. Během léta jsem spíš pracoval, než lezl, ale Kormidelník mě ležel neustále v hlavě a tak jsem se i během těch všech našich táborů a kurzů ve skalách donutil k silové přípravě na bouldrovce v Tisé. Nejhorší bylo shodit kila. Měl jsem po létě asi 3 kila oproti mému ideálu a tak jsem přestal jíst pečivo a pít pivo. Přišli první pokusy v cestě a byl jsem opět vtažen do hry. Vtažen do projektu do těch pár kroků, pohybů. Každý chyt jsem znal dokonale. V takovéto době mám v životě jakousi paralelu. Žiji si ten svůj obyčejný život, mám své starosti, svojí práci, ale k tomu je zde něco navíc. Něco silného, co ovlivňuje v tu chvíli veškeré dění. Nejdůležitější věcí dne není ten obyčejný život, ale prioritou je stav kůže na prstech, jaké bude počasí a jaká teplota, jak rychle zregenerovat tělo, prsty, svaly, hlavu. Někdy skáču z cíle na cíl. Někdy to jde všechno pěkně rychle a cíle a projekty se rychle střídají, ale tentokrát to bylo delší. Neplánovaně delší. Musel jsem být trpělivý a klíčový krok v cestě uchodit. Někdy to prostě jinak nejde. Tělo si musí na dané kroky zvyknout a naučit se každý pohyb téměř dokonale. Téměř po 30 pokusech, 2 měsících, 15 dnech v cestě přišel ten správný den. Již v poslední návštěvě jsem byl k přelezu blízko, ale něco málo tam chybělo. Tentokrát byl se mnou Džanglí. Nástup byla už rutina. V klíčovém místě jsem nezaváhal a vytrvalostní konec s psycho krokem na závěr jsem už nepustil. Popsat, co se člověku v dané chvíli děje v hlavě, je téměř nemožné. Každopádně tam byl pocit štěstí a naplnění a proto bychom všichni měli hledat ty své Questy ať už lezecké, sportovní, životní, nebo pracovní. Věřte mi, stojí to za to. Veškerá energie a čas, který jsem do svého Questu investoval, nebyly zbytečné. Alespoň pro mě ne.

Resumé: Černá Perla RP XIIa (8c+), Kormidelník, pravý břeh Labe.

Zdar a sílu
Ondra Beneš

„Navaž“ se s TENDONEM i na e-mail.
zavřít