Vyhledat Menu
Tenote

FYQ - 1000

Při zmínce o čísle tisíc se asi každému vybaví něco jiného. Někomu František Palacký na české bankovce, někomu metrický systém, jinému zase dva pořádně propečené půlkilové steaky. Já osobně si toto číslo už nějakou dobu spojuji s lezením. Ne, nejde o klasické lezecké klišé, v podobě diskuze o číselném ohodnocení stupnice obtížnosti lezeckých výstupů, jak by si mnozí mohli myslet. Jde o počet vylezených linií.

Abych vám vše přiblížil, musíme se vrátit v čase do roku 2007, kdy jsem začal lézt. Nejprve jsem jezdil na nedaleký Malý Rabštejn, kde jsem se postupně naučil lezecké technice, posléze jsem vyrážel i do jiných destinací (Bradlo, Potštát,…). Ještě ten rok jsem však zavítal do Moravského Krasu. Pamatuji si, že mě tato oblast, na rozdíl od jiných, zaujala hned při první návštěvě, a tak jsem se sem začal vracet stále častěji a častěji. Celou oblast jsem si časem natolik zamiloval, že ji dnes mohu doufám považovat za svou domovskou lezeckou lokalitu, kde trávím většinu svého lezeckého roku (v roce 2012 – 35 dní, 2013 – 48, 2014 – 49, 2015 – 71). Zdejší vápenec má svůj specifický charakter, který se drobně liší oblast od oblasti, a tak je pro mě každý sektor a každá skalka zajímavá a stojí za navštívení. V celém Krase je dnes zhruba 1315 cest a 265 bouldrů.

Idea vylézt zde 1000 směrů mě napadla zhruba před rokem, kdy jsem pomalu začal zjišťovat, že v klasických oblastech (Sloup, Holštejn) už nemám skoro co lézt, aniž bych cesty musel opakovat. Samozřejmě v mezích mých krasových schopností a možností (do 9 UIAA, 7A+Fb). K nápadu také přispěla soutěž Krasový hnusák, které jsem se sice přímo neúčastnil, ale kterou se snažím realizovat i po jejím skončení. Na začátku jsem si s myšlenkou pouze pohrával a říkal jsem si, že by bylo super vylézt zde tisíc cest. Postupem času se však vytoužená hranice blížila čím dál víc a já byl čím dál víc motivovaný danou metu pokořit. Často jsme do Krasu vyjížděl sám a lezl jen bouldry, mnohdy jsme jel sólovat lehčí věci. Jezdil jsem i za nejistého počasí a v podstatě celoročně. Spolulezci to se mnou jistě neměli jednoduché, když jsem je prosil ještě o jednu „poslední“ cestu nebo když mě dlouhé minuty jistili v okrajových kvacích. Téměř každou návštěvu jsem však ukousl kousek koláče a pomalu jsem se tak přibližoval k oné tisícovce. Mnozí z vás si jistě řeknou, že to není žádný výkon, vylézt tisíc lehkých cest, ale musíte si uvědomit, že ne všechny byly lehké a hlavně ne všechny úplně bezpečně zajištěné. Kolikrát jsem si říkal, jestli mi to za to stojí lézt takové ultrakvaky a vraždy. Při pohledu nazpět však žádné z těch cest nelituji, protože všechny byly svým způsobem krásné. Někdy to sice bylo více lezení po stromech než po skále, jindy zase nezajištěné odlezy s vidinou zemovky, ale každá z těch tisíce cest ve mě vzbuzovala pocity dobrodružství a prchavého štěstí.

Když nadešel ten okamžik, na který jsem se tak těšil, zjistil jsem, že uspokojení z právě zdolaného questu je mnohem menší, než jsem celou dobu čekal. Prostě jsem jen vylezl další cestu z mnoha. Ano radost se dostavila, ale zároveň jsem si uvědomil, že to je teprve začátek. Začátek dlouhé cesty za „opravdovým“ poznáním Krasu, o které mi jde především.

Za výzvu Follow your quest pak nominuji Tomáše Indru - Bidla.

Filip Zaoral

„Navaž“ se s TENDONEM i na e-mail.
zavřít