Vyhledat Menu
Tenote

FYQ - Cesta k úspěchu zdolání 8b+

Jako malý kluk jsem dělal hodně sportů, fotbal, baseball a nakonec jsem začal lézt. Venku jsme s kámošema lezli po stromech a po všem možném. V lezení jsem se začal zlepšovat a klást si nějaké drobné cíle. Nejdříve to bylo přelezení v kuse stropu na stěně, později vylézt osmičku na skále. O devátém stupni jsem ani nesnil. Později přelézám svoji první devítku a v zápětí na to první 8a.

Každý rok jsem se chtěl zlepšit o jeden stupeň. Takže na řadu přišlo první 8a+. Jako malý kluk jsem o této obtížnosti ani nesnil a nevěřil, že to někdy dokážu. Motivovalo mě to nehorázným způsobem natolik, že jsem si začal psát tréninkové plány a bušil co to šlo. Po takovém vydřeném tréninku jsem vylezl svoje první 8b – Mrtvaški Ples v Ospu. Vlastně všechny moje nejtěžší cesty do té doby jsem měl vylezené tady v Ospu. Leze se mi zde velice dobře a tento styl mi sedí. Dlouhé vytrvalostní dardy.

5158

Minulý rok v zimě 2014 kdy jsem přelezl svoje nejtěžší cesty, jsem začal přemýšlet více o tréninku.  Rozdíl mezi 8a a 8a+ je veliký. A rozdíl mezi 8b a 8b+ je ještě větší. Dal jsem si pro letošní sezonu za cíl vylézt obtížnost 8b+. Věděl jsem, že to nebude jednoduché a proto jsem začal spolupracovat s Helenou Lipenskou. Sestavila mi plán a já podle něho dřel jak kůň. Tak moc jsem chtěl vylézt nějaké 8b+, tak moc jsem byl namotivovaný, tak moc jsem dřel na boulderovce, až jsem se vracel domů se svalovou horečkou, tak moc jsem chtěl tento trénink zúročit. Každý den jsem si odškrtával odtrénované dny. Bušil jsem, co to šlo. Ráno před školou budíček na 7 hodin a hop na campus, po škole jsem běžel na boulderovku bušit vytrvalost a byl jsem tak namotivovaný, že mě trénink bavil čím dál více. Už jsem se nemohl dočkat toho okamžiku, kdy si šáhnu na první chyty v cestě za 8b+. Takže jsem hodně trénoval objemovou vytrvalost – kroužení 10 minut v 45° převisu po lištách a středních chytech. Dále pak tvrdý bouldering po mikro lištách. A samozřejmě nějaké ty visy a shyby se zátěžovou vestou. A na campus nesmím zapomenout. To je jediná porodnice síly. Když mi Helena řekla, že mám na stěně ve Zlíně vylézt 20 cest nahoru a dolů s 2 kg zátěže za jeden den, nemohl jsem uvěřit. Ruce mě bolely už po 4. cestě, ale nevzdal jsem to nikdy.

5159

Dřel jsem do úplného selhání. Každou noc mi před očima běhala obtížnost 8b+ a tak moc jsem ji chtěl vylézt. Na jaře letošního roku jsem jedno okusil ale nebyla na to síla. Přestával jsem doufat, že trénink nebyl efektivní natolik jak bych předpokládal. Docela jsem byl z toho zničený ale nepřestával jsem doufat v to, že každou chvíli forma vyleze nahoru.
A letošní prázdniny byly kouzelné. Vydávám se zúročit tvrdý trénink do Rodellaru ve Španělsku. Odjeli jsme sem na 3 týdny, takže času bylo mnoho,  abych něco pozkoušel. Nejdříve se rozlézám v lehčích cestách, abych si zvyknul na zdejší charakter. Po dvou dnech už mi to nedá a pouštím se do cesty Espirit Rebeld 8b. Zabrala mi hodně pokusů a musím říct, že na mě byla moc vytrvalostní, což by neměl být problém, ale byl. Cestu přelézám a když mě jistič spouští dolů, hledím hned vedle do cesty Ixea 8b+. Už od samotného pohledu sem se do této cesty zamiloval.

5160

Cesta se nachází v sektoru Las Ventanas a má okolo 40 metrů. Ihned se pouštím do krokování. Hned dole se nachází nejtěžší boulder celé cesty. Pravý nákoleník se moc hodil, jinak bych přišel o všechnu kůži na stehně. Dále je to spíše hodně vytrvalostní charakter a na závěr brilantní výlezový boulder za malé obliny a pidi spoďák. Byl jsem tak nadšený, že následující den, když jsme měli restday, chtěl jsem jít lézt. Nemohl jsem se dočkat zítřka.
Po restday dávám slušné pokusy a padám v půlce cesty na bandasky. Musel jsem změnit program a pohrát si s fíglema, různě dávat patičky a špičky o krápníky. Zhruba po 10 dnech tady v Rodellaru kamarádům to urputné vedro leze už krkem. Každý den je okolo 35°C takže si dokážete představit, jak se tady leze. Já mám teplo velice rád a i to 8b+ se s tím dá lézt. Sice trochu člověk musí více zabírat do chytů ale když už tady je a dal si za cíl vylézt obtížnost 8b+, musí se s tím poprat. Přece zbytečně netrénoval na to, aby se vymlouval na vedro. Kluci nám dávají ještě dva dny na to, abychom si s Jurou vylezli ty naše projekty.

5161

V tom okamžiku se mi zamlžilo před očima. Věděl jsem, že pokud to nevylezu do té doby, celý trénink byl zbytečný. Tlak byl natolik vysoký, že se vůbec nedalo koncentrovat. První den padám dvakrát v posledním kroku celé cesty. Řvu na celé okolí jaký jsem to vůl a nevím co přesně ještě zaznělo :D. Asi spoustu vulgárních slovíček. Společně se mnou to zkouší 13 letý klučina, který si to vybíhá přede mnou jak nic a slaví. Tento moment mě tolik namotivoval a tzv. nasral, že jsem to chtěl urvat silou. Ale takhle se to nedá lézt. Dělám zbytečné chyby a je to na nic. Poslední den před odjezdem kdy znovu padám u slaňáku, ztrácím šanci na přelez. Už to chci vzdát. Z ničeho nic se zvedá vítr a teplota klesá o několik stupňů dolů. Běžím pro lano a lezky a že dám ještě jeden poslední pokus. Únava je velká, ale cítím nějakou malou šanci. Spodní půlku cesty přebíhám rychle. Klepu na madle a lezu dál. Cvakám jednu expresku za druhou než se dostanu pod zvláštní polici, která se musí přelézt a dělá se tam hrozná pumpa na moje rozpětí.

5162

Po 30 metrech lezení mám konečně dobrý odpočinek. Klepu snad  10 minut na polici. Chladný vítr mě ofukuje a chyty drží mnohem lépe. Říkám si : „Buď teď anebo nikdy.“  Na nic nemyslím a jen se koncentruji na závěrečný boulder , kde jsem spadnul 3x. Přebírám oblé chyty, cvakám poslední expresku, lezu dál. Zamykám lištu, z ní chytám dvě obliny a vypadávají mi nohy. Na takových chytech se snad ani nedá udržet bez noh ale já to stále držím. Nemohu uvěřit a drtím dál. Nabírám blbý spoďák, dávám nohy výše, chytám lištu, mezitím slyším dole povzbuzující řev, přídrž a madlo. Joooooooooo je to tam ty vole. Jooooo. Nemůžu uvěřit. I Can´t belive it. Cvakám slaňák a užívám si atmošku. Já jsem to dokázal. Trénink nebyl marný a celá ta dřina stála za to. Radost lezců z mého přelezu si pamatuji velmi dobře. Úsměv na tváři mi zůstal hodně dlouho a spouštění dolů, to byl ten nejlepší okamžik. Konečně jsem si mohl oddechnout a říct si: „Tys to dokázal.“ Cestu Ixea 8b+ vylézám na 7 pokus. Každý den jsem byl schopen dát jen dva nálezy vzhledem k délce a obtížnosti cesty.

5163

Letos se mi ještě podařilo vylézt v Ospu další 8b+ a to cestu Kaj Ti Je Deklica a Marjetica 8b/b+. Mám z toho ohromnou radost. Velké díky patří Helče za trénink, dále pak mému mozku, že to nikdy nevzdal a především mému sponzorovi firmě Tendon za skvělou podporu a všem ostatním co mě podporují. Nic není nemožné, pokud to vy sami chcete dokázat. Proto trénujte, užívejte si atmosféru s přáteli ve skalách a nikdy nic nevzdávejte. Nikdy nevíte, kdy přijde ten moment, který vás dostane nahoru a splníte si jeden ze svých snů stejně jako já.


Autor Denis Pail nominoval Jakuba Konečného.
Vstup do světa TENDON. Lezení, tipy, soutěže a novinky.
zavřít